neděle 9. října 2016

Verše na smirkovém papíře


Rádi básně vyškrábané
lžicí ze dna talíře?
Hladkou kulajdu psát? Ba ne.
Verše mé jsou krví psané
na smirkovém papíře.

Ticho dneska svátek slaví,
věty slov jsou v křeči němé,
zplihnula nám péra paví.
Zvratkem zla se ústa dáví,
posunkovou řečí řveme.

Smrt je s námi, ztroskotanci.
Který z nás by tu nebral,
jež má při volence šanci,
až nám naposledy k tanci
zahrají Marsch Funebral?

Vždy jednou v měsíci
ožije můj pocit
mrtvoly marnící
život svůj v márnici.
Macabre. Smím prosit?

V matném světle od Měsíce,
jak dnes každý vlkodlak ví,
roste chuť pít z krasavice,
až si, žíly drásajíce,
přilehneme k sobě v rakvi.

Nastav svoji krční tepnu,
polibek přec nezabolí.
je to dávno, co jsem zhebnul.
Než ti límec porozepnu,
ze srdce mi vyndej kolík.

Život po padesátce
v odpadcích mi nápad vnuká
v kontejneru kochat se
a pak skončit na skládce,
zasypaný vozem kuka.

Mrtvým okem mrklo ego
naoko si klidně spící.
Slza z větru stříbrného
siluetu krchovského
masážemi srdce křísí.

neděle 3. dubna 2016

Opsáno z lavic matfyzu

Veršemi se bavíc
v matfyzácké posluchárně,
studentstvo do lavic
zarývá se literárně:

Jablko brumlá si:
přilba je nutná,
ze stromu padajíc
na hlavu Newtona

Vždyť z těch hitů ohluchnem,
ne tak nahlas, madam Curie!
Přehánět to s rádiem
je jak páchat harakiri.

Katastru šéf oči zvedl,
do práce se totiž dnes
hlásí nový geometr.
Jmenuje se Euklides.

Ráda mám, když při polibku
dotkneme se svými čely,
s pumpičkou však jdi mi k šípku.
Netlač tolik, Torricelli!

Ze všech chlapců naší třídy
Röntgen se mi nejvíc líbí,
bojím však se k nim jíti.
Prý si na mě posvítí!

Uvnitř naplněné auly
studentský dav klábosil.
Na záchodě seděl Pauli,
vylučoval ze všech sil.

U Fresnelů vařili.
-Ještě chvilku vydrž, broučku,
oběd bude za chvíli.
Došel hrách, tak dělám čočku.

Tele bylo značně zhublé,
dala jsem tam, pane Hubble,
navíc kilo ovčích drob.
Je to guláš tele-skop.

Spokojené pousmání
Ludolfovi na rtech zkyslo,
když mu řekla jeho paní:
-Pojď dát ještě jedno číslo!

Když viděla mužův klín,
Foucaultovou napadlo
koupit něco do hodin.
Koupila mu kyvadlo.

Z hospody se vrátím v cajku,
no tak odemkni mě, přeci,
prosí Michal Faradayku.
Doma je to jako v kleci!

V Augustovi dech je ouzký,
Möbiová zvedá hlas:
-Nech už ty své divné proužky,
oblékni si Adidas!

Hádka je to hlasitá,
slyším Nobelovu ženu,
jak mu zase vyčítá:
-Vidíš, že to nemá cenu!

-Kdepak máte manžela,
drahá paní Wilsonová?
-Kloudného nic nedělá,
v komoře se zase schoval!

Schrödingerka ječela
na chudáka manžela:
-Copak je to za kus vola,
kočku topit jenom zpola!

Boty máte jako nové,
díry v plášti zašité...
Laborante Čerenkove,
vy dnes přímo záříte!

Důchodcovská sestava
občas se i popere.
-Tady vždycky sedám já,
posuňte se, Dopplere!

Ruce vzhůru, ani hnout!
K Brownům domů vpadl gauner,
prohledává každý kout.
Žádný pohyb, pane Browne!

Ke cvičení hraje v rytmu
přirozených logaritmů
do pozdního večera
grupa Johna Napiera.

Váš syn, pane Fouriere,
ve škole si vede skvěle,
jedniček má sérii.
Hoch se slibně rozvíjí.

Ač má vizáž nemluvněte,
Lorentz po flámu vždy zvrací.
Na druhý den zas jen kvete,
jak by prošel transformací.

Povídala Markovová,
s manželem se rozvést chce.
V posteli se zvrhle chová,
upoutal ji řetězcem!

Poměr s válkou dlouhodobou
mají Schwarzschild s Schwarzschildovou,
každý chce, by sólo měl.
Je to spíš jen poloměr.

-Dávej pozor, Archimede,
ať ti vana nepřetéká.
-Kdepak, ženo, co tě vede,
není plná. Heuréka!

-Na ples, milý Avogadro,
společenský oděv zvol!
-Měl jsem kdysi hezké kvádro,
jenomže ho sežral mol.

Vojsko, čekat na pokyn.
Masku připrav, k zemi! Plyn!
Nestůjte tam jako strejc,
kmitám, kmitám, vojín Hertz!

-Milujou vás hezké žáby,
čím to bude, Galvani?
-Mlno ve mně, to je vábí,
hned jim stehna cukají.

Náš učitel, signor Volta,
rád se mračí na děti.
Jak by v třídě tasil kolta,
hned tam stoupne napětí.

Seřaďte se, milí žáci,
Spartakiáda je tady!
A ty taky, Fibonacci,
vrať se ihned do své řady.

Brečí mladá Wichterlová,
zle se její fotr chová.
Zahnal všechny její hejle,
kteří nosí silné brejle.

Heyrovská nám píše z lázní
že ani tam nemá klid.
Heyrovský se nejspíš zbláznil,
rtuť mu kape na karbid.

Jako dítě po večerce
Pythagoras sčítal čtverce.
Počítal ten chlapeček
čtverce místo oveček.

Díky stroji mohl Watt
s ženskýma si užívat,
i když už byl velmi starý.
Stačilo mít dosti páry.

Od Newtona až po Einsteina,
splnili svou úlohu.
Jejich práce není tajná,
souhrn je zde na blogu.

středa 9. prosince 2015

Houpaná

Jako další host našeho pořadu Hou pana Klause přichází neohrožená bojovnice proti kouření, paní docentka Pleva Zajícová!
(Bouřlivý potlesk, občas hvízdnutí).
Doc: Dobrý večer.
Ks: Dobrý večer, děkuji, že jste přišla. Jistě teď máte plné ruce práce, s tím návrhem protikuřáckého zákona.
Doc: Víte, já sama jsem ho přímo nepřipravovala, ale máte pravdu, práce s tím je dost. Je to běh na dlouhou trať.
Ks: Ale díky tomu, že nekouříte, tak se při tom zase tolik nezadýcháte?
Doc: (s úsměvem) To je pravda. V našem Centru pro závislé na tabáku se snažíme hlavně o tu prevenci.
Ks: Platí vás dobře, za to, že nekouříte?
Doc: Nestěžuji si.
Ks: Já jsem taky kouření před pár lety nechal, ale pořád nemůžu najít nikoho, kdo by mi za to dával peníze.
Doc: Víte, společnost za tu dobu našeho působení udělala určitý posun směrem ke zdravějšímu životnímu stylu. Dneska se financují věci, které by dříve byly nepředstavitelné.
Ks: Já ještě pamatuju jako malý, když jsme procházeli vagónem první třídy, jak se tam na těch sametových sedačkách rozvalovali pánové s doutníkem, četli přitom Rudé právo...
Doc: No vidíte, dneska už je ta kultura cestování vlakem mnohem vyšší.

(smích z publika)
Doc: Třeba když si kupujete místenku, nemusíte hlásit, jestli chcete kuřák nebo nekuřák.
Ks: No to je obrovská úleva a zjednodušení. Ale přece jenom, u nás kouří skoro třetina obyvatel, byl by takový problém přenechat těm zvrhlíkům aspoň jeden z deseti vagónů? Třeba ten poslední na konci vlaku, aby kouř neohrožoval těch prvních devět.
Doc: (vrtí hlavou). To by nešlo. Víte přece, že na konečné stanici se jenom přepřáhne lokomotiva a z posledního vagónu se stane první.
Ks: No to je pravda, to by pak cestující, co si sedají hned za lokomotivu, mohli být ohroženi kouřem. Ale vraťme se k problematice hospod, o tom se teď zase hodně mluví...
Doc: Ano, zákaz kouření v restauračních zařízeních nás konečně vrátí mezi civilizované evropské země. Těch pět minut na cigaretu venku před restaurací kuřáka nezabije. Vlastně, co to povídám, zabije, ale ne hned.
(rozpačitý smích v publiku)
Ks: No ale takový doutník nebo dýmka, to není otázka pěti minut, a když třeba venku prší...
Doc: Kuřáci se musí se svým zlozvykem odsunout mimo společnost, kde nebudou na očích zejména mládeži.
Ks: No dobře, ale jak byste si ten odsun části obyvatelstva představovala, kam mají být odsunuti? Na pracovištích, v úřadech, nemocnicích, školách, dopravních prostředcích, tam všude už se nevyskytují, a vy jim teď chcete zakázat i poslední útočiště,  kde nebyli na očích - hospody, čajovny, kuřárny.
Doc: Kuřárny přece nikdo nezakazuje.
Ks: Ne? Takže když si hostinský bude chtít udržet svou dosavadní kouřící klientelu, tak postačí, že svoji živnost přejmenuje z hospody na kuřárnu?
Doc: No tak to by zase nešlo. Může provozovat kuřácké doupě, ale pokud chce poskytovat jídla nebo nápoje, vztahují se na něj všechny příslušné předpisy, včetně zákazu kouření.
Ks: Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, tak v těch kuřárnách se bude moct vesele hulit dál, akorát k tomu nesmějí pít pivo, kafe ani čaj, nebo dokonce něco jíst. To už by pak bylo moc škodlivin najednou...?
Doc: Přesně tak. Můžou si otevřít kuřárnu, ale bez obsluhy.
Ks: Takže vaše nekuřácké Centrum už má přesné představy, jak by to v kuřárnách mělo vypadat, to mi spad kámen ze srdce. A může jeden člověk provozovat současně restauraci i kuřárnu?
Doc: No...nevidím důvod, proč by nemohl. Pokud budou stavebně odděleny.
Ks: Takže pokud ten hostinský označí jednu místnost jako restauraci a druhou jako kuřárnu, tak to bude v cajku?
Doc: Aha, už tuším, kam tím mířite. To už tady přece bylo a neosvědčilo se. Mnozí provozovatelé rozdělili lokál třeba jenom plentou, nezavíraly se dveře, ten smrad tam potom pronikal...to nechceme.
Ks: Já jsem nedávno byl v jedné takové hospůdce, já ji nebudu jmenovat, abych jim nedělal reklamu, a tam šel ze záchodků mnohem horší puch, než z lokálu. Neměly by se toalety z restaurací taky vykázat? Těch pět minut někde v křoví za hospodou přece taky nikoho nezabije.
Doc: Vy tu problematiku zlehčujete, pane Klausi, ty škodliviny přece jsou nesouměřitelné.
Ks: No jak myslíte, vy jste tady odbornice přes škodliviny. Docentka, doktorka, kandidátka věd...
Doc: Toalety přece slouží všem, kdežto kuřárny jenom menšině.
Ks: Takže potřeby menšin by se měly přizpůsobit většině. To ale nevím, co na to řeknou představitelé ostatních minorit, až se třeba romským školákům přestanou přidělovat asistenti nebo kvůli vozíčkářům přestanou stavět speciální výtahy a nájezdové rampy...
Doc: Ale ti paraplegikové přece na rozdíl od kuřáků za svůj handicap nemohou.
Ks: Ne?
Doc: Musíme rozlišovat menšiny vítané a menšiny nevítané. A nezlobte se, ty druhé já tu nechci.
Ks: Takže tím jsme si to ujasnili. Děkuji vám za rozhovor.
(vlažný potlesk).

sobota 18. července 2015

Veršpohádky

Vyhrabány z popelnic
dětské paměťové skládky
snad rozjasní vaši líc -
říkám tomu veršpohádky.


Postavou jsem Budule,
břicho hladké, odulé,
líce taky žádnou vrásku.
Nasaďte si liščí masku,
kdo chce vozit na ocásku.

Sněhurce se vráska dělá,
klíče od sněžného děla
najít se jí nedaří.
Zklamáni jsou vlekaři.

Pokud jako bičem drábů
žena mrská jazykem,
zkusme svoji ježibabu
obestavět perníkem.

Koblížek šel do světa,
chudák bosý, nemá trepky.
Tak se dělá osvěta,
ano, o výhodách řepky!

Říkám si: princi, tak s touhou svou poper se,
střevíček z vybraných usní
ve spánku nasadit na nohu Popelce.
No tak už konečně usni!

Otesánek dneska řádí.
No ty vole, Otes,
dyť jsi svoje kamarády
sežral včetně protéz!

Uspávací kouzlo znám
i bez šípkového trní.
Když ji večer opíchám,
moje Růža dlouho chrní.

Vlk dí čepci od Karkulky,
která nese chleby babce:
Nechceš maso mezi půlky?
Ach, jak červená se sladce...

Dostatek krupice hlad sice zaplaší,
v básních i v sexu však střídmost je ctnost.
Když se nám rozvařil mozek až na kaši,
tu říct je načase: Hrnečku, dost!

pondělí 8. prosince 2014

Lennon už takhle vypadat nikdy nebude

Takto měli Beatles vypadat v představě Michaela Leonarda po své šedesátce.
Beatles64sdfsdfsfdsfsd

Když před čtyřiatřiceti lety zastřelení Johna Lennona zakončilo ono úžasné vzepjetí hudby šedesátých a sedmdesátých let, rádio SE vysílalo reakce zděšených fanoušků. Vzpomínám si, že jedna dívka tenkrát řekla: hudba už teď nikdy nebude to, co bývala.
A měla pravdu.


čtvrtek 14. listopadu 2013

Kindle Fire HD 7" - překvapení při nákupu


Když se začal tablet Kindle Fire HD 7" prodávat také v německé odnoži Amazonu, na což upozornil např. web ebooky.cz nebo misantrop.info, nepátral sem před zakoupením po zkušenostech jeho uživatelů. Naštěstí, jinak bych jej asi nekoupil. Podle diskusních příspěvků to vypadalo, že aby KF mohl český uživatel začít používat, musí jej nejprve hacknout pomocí Android SDK, aby získal práva roota a mohl totálně nahradit jeho firmware nebo aspoň doinstalovat přístup do Google Play. Německý Amazon skutečně neumožňuje českým zákazníkům nakupovat v Amazon Store, a jinou cestou se aplikace do neupraveného zařízení instalovat nedají. Kromě toho čeká na českého uživatele ještě několik dalších záludností.

Překvapení č.1 - amazon.de mluví pouze německy.
Marně jsem na webu hledal vlaječky jiných jazyků, v angličtině tam mají pouze stručné vysvětlení, co který nápis na tlačítkách znamená. To byl ovšem ten nejmenší, a s pomocí Google Translatoru snadno řešitelný problém.

Překvapení č.2 - přihlašovací údaje z amerického Amazonu zde nefungují.
Když jsem si ale chtěl zaregistrovat nový účet s použitím stejné mailové adresy na gmail.com, německému Amazonu se to nelíbilo, neboť prý můj mail už používá jiný zákazník. Aber das bin ja Ich! chtělo se mi křičet, ale na to tam neměli ve formuláři rubriku. Nezbývalo než použít alternativní mail od Seznamu. Jako adresu bydliště jsem na doporučení mailboxde uvedl svůj identifikátor u této přepravní služby a poštovní adresu skladu v saském Zittau, takže Amazon se ke mně choval jako k německému zákazníkovi a nákup proběhl hladce. Poštovné bylo zdarma a za tablet v ceně 139 € si z mé debetní karty strhli 3677 Kč. Žádné další daně ani celní poplatky, pouze přepravné v rámci ČR a provize pro mailboxde ve výši celkem 140 Kč.

Překvapení č.3 - Your free month of Amazon Prime has started!
Po zapnutí a připojení k domácí WiFi tablet zavolal domů a bez ptaní či možnosti odložení nastartoval měsíční promoakci, v jejímž rámci si lze bezplatně půjčovat ke čtení amazonské bestselery a streamovaně sledovat jinak placené filmy a seriály. Což mě poněkud zaskočilo, neboť jsem měl v úmyslu tablet pouze vyzkoušet a hned zase zabalit potomstvu pod vánoční stromeček.

Překvapení č.4 - Kindle Fire není vidět z počítače.
Po připojení k PC se sice tablet začal dobíjet, ale počítač jej detekoval jen jako neznámé zařízení a nabídl, že se buď pokusí vyhledat vhodný ovladač na internetu (jako vždy bezúspěšně), anebo že mám vložit CD dodaný se zařízením. Nic takového ovšem v krabici není, kromě tabletu se dodává pouze kabel USB, záruční list a stručný návod ukazující, jak se přístroj zapíná. Jak jsem zjistil v online nápovědě, Windows XP SP3 vyžaduje pro připojení Kindle Fire ovladač WPDUSB.sys, kvůli kterému doporučuje nainstalovat Windows Media Player 11. Překonal jsem tedy svůj odpor k tomuto softwaru a skutečně, žlutý vykřičník v Device Manageru zmizel a přibyla položka"Portable Devices/Kindle". Novější Windows prý už v sobě tento ovladač defaultně mají.

Překvapení č.5: Kindle Fire se nechová jako MSD.
Předchozí verze čteček Kindle se po připojení k počítači projevily jako další diskové zařízení (Mass Storage Device). U Kindle Fire tomu tak není, ovladač WPD zavádí ve Windows novou položku v Shell Namespace, kterou lze zobrazit jako okno Průzkumníka, ale nepodařilo se mi ji namapovat na diskové písmeno. Takže na nějaké automatizované zálohování nebo kopírování oblíbenou utilitou Robocopy můžeme zapomenout.

Překvapení č.6: Svérázný přístup k adresářové struktuře.
Kindle Fire zpřistupňuje přes rozhraní USB pouze část ze své vnitřní 16 GB paměti připojené jako "/mnt/sdcard/", která se v počítači zobrazuje jako "Kindle\Internal Storage", což zřejmě simuluje paměťovou kartu známou z jiných zařízení. V rámci této paměti jsou vytvořeny zpočátku prázdné podadresáře shellem intuitivně nazvané Audible, Books, Documents, Movies, Music, Pictures a další. Nabídky na výchozí obrazovce KF jsou pojmenovány poněkud odlišně: Audiobooks, Books, Docs, Videos, Music, Photos, ale to už je jen drobná nepříjemnost. Některé z těchto složek jsou využívány pro potřeby systému, například pokud sejmeme snímek obrazovky KF (současným stiskem tlačítek Volume-Down a Power na boku přístroje), uloží se ve formátu PNG 1280x800 do podadresáře "Kindle\Internal storage\Pictures\Screenshots\". Přes rozhraní USB jsem nahrál do přístroje několik mediálních souborů do předvolených složek: knihy ve formátu MOBI (bez DRM) do složky Books, hudební alba MP3 do složky Music, pohádky naripované z vinylových desek také v podobě MP3 do složky Audible, fotoalba do Pictures, videa různých typů do Movies. Pro uspořádání svých médií využívám dvoustupňovou hierarchii Žánr/Autor/Dílo, kterou jsem se snažil zachovat i v podsložkách KF.

Relativně nejlépe dopadla hudba, lze ji třídit podle žánru, interpretů i názvů skladeb, pokud ovšem jsou zvukové soubory náležitě otagovány. Pořadí přehrávání lze řídit playlisty.M3U anebo je promíchat (Shuffle). Kupodivu se mezi hudební alba zamíchaly i audionahrávky mluveného slova, přestože jsem je místo do složky Music nahrál do Audible. KF se raději než fyzickou adresářovou strukturou řídí metainformacemi obsaženými v mediálních souborech.

V případě fotoalb KF aspoň zachoval nejnižší úroveň adresářů, takže při jejich vhodném pojmenování a abecedním seřazení se v nich dá vyznat. Seznam složek s fotografiemi se nativním prohlížečem zobrazuje v podobě dlaždic reprezentovaných náhodně vybraným snímkem z dotyčného alba a prvními cca 18 znaky názvu adresáře.

Očekával jsem, že práce s elektronickými knihami, tímto rodinným stříbrem Amazonu, bude bezproblémová, ale po nahrání své sbírky jsem žádnou knihu v KF nenašel. Ty se v nabídce objevily teprve když jsem všechny soubory MOBI přesunul přímo do adresáře Books. Do prohledávání podadresářů se KF z nepochopitelných důvodů nepouští. V nabídce Books se přitom objevila jen část nahraných knih, ostatní se zařadily do sekce nazvané Docs. Uživatel Adoreos na svém blogu uvádí, že aby se kniha správně zařadila do sekce Books, je třeba z metainformací odstranit Personal Doc Tag, například pomocí konverzního programu Calibre.

Směs krátkých videonahrávek z různých zdrojů nahraných do KF přes USB dopadla mizerně. Musíme je hledat v nabídce Photos a nikoli Videos, jak bych čekal. Někdy se na dlaždici videa ukáže náhledový obrázek, ale u většiny se zobrazil pouze šedivý křížek a nativní přehrávač ohlásil Sorry, this video cannot be played. Jako jediná metainformace o souboru je k dispozici délka nahrávky a případný náhled, název videosouboru ani fotografie se mi nikde na obrazovce KF nepodařilo zjistit. Žádný souborový manažer v základní distribuci KF není.
Pomocí diagnostického nástroje Gspot jsem zjistil, že přehrávat pomocí nativního přehrávače používajícího hardwarové dekódování lze videa komprimovaná kodeky XviD 1, DivX 5, ale nikoli XviD MPEG-4, H.264 MPEG-4, Motion JPEG ani Apple Photo JPEG. Zvuková stopa se přehrála, pokud byl použit audiokodek MPEG Layer 3, ale nikoli MPEG Layer 2 ani PCM Audio.
Naštěstí má každý tablet Kindle Fire přidělen diskový prostor v tzv. Amazon Cloudu a pokud do něj videa z počítače nahrajeme, automaticky se zkonvertují do formátu, který již KF přehrávat umí. Kapacita cloudu je omezena na 5 GB, za roční poplatek 8 € jej lze zvětšit na 20 GB. Nicméně na to, abych si před cestou vlakem nahrál přes USB do přístroje celovečerní film, bude třeba doinstalovat z Amazon Store nějaký lepší přehrávač s vlastními SW dekodéry, například MoboPlayer.

Překvapení č.7 - Amazon neumožňuje nakupování ve svém obchodě.
Přestože jsem svou českou platební kartou bez obtíží zaplatil německému Amazonu nákup samotného Kindle Fire, pro nákup digitálního obsahu přímo z přístroje zřejmě není dost dobrá. Nelze stahovat ani zdarma nabízené aplikace - vyskočí okno s žádostíBitte überprüfen Sie, dass sich Ihre Rechnungsadresse und Zahlungsweise in einem unterstützten Land befinden. Jak je vidět v diskusním fóru, na stejný problém ještě nedávno naráželi také nešťastníci z Rakouska, Švýcarska, Lucemburska. V současné době (podzim 2013) se zdá, že zákazníci z těchto zemí už nakupovat digitální obsah na německém Amazonu mohou, ale ČR mezi podporované země stále nepatří.
Jednou z doporučovaných možností, jak omezení obejít, je použit falešnou identitu vygenerovanou pomocí fakenamegenerator.com včetně nového mailu a prázdné kreditní karty. Zkusil jsem nejprve odregistrovat své zařízení z amazon.de (na tabletu vybírám Settings/My Account) a zkusmo jej přiregistroval na svůj starší účet u amerického amazon.com. A voilá - stahování z Amazon Store funguje a nikdo proti kartě od mBank neprotestuje. Takže už to jde i bez podvádění.

Závěr
Tablet zakoupený za dotovanou cenu z Německa lze u amerického amazon.com navázat na účet s českou poštovní adresou i českou platební kartou a z Amazon Store pak stahovat placené i neplacené aplikace a další digitální obsah. Výběr sice není tak široký jako v Google Play, ale všechno funguje i bez riskantního rootování. Za mnohem nižší cenu tedy získáváme sedmipalcový tablet technicky srovnatelný s populárním Nexus 7.

pondělí 21. října 2013

Výsledky se poveselme. Neextrapolovatelné?

Předvolební průzkumy bývají zrádné, ale snad se v nich dají vypozorovat alespoň trendy.
Trendy směřující k preferenci politických stran vedených jasnou a čitelnou ideou.
A naplňuje mne mírným optimismem, že takové směřování lze vysledovat i v malém průzkumu, který jsem udělal na intranetu našeho podniku a strana, pro kterou jsem před třemi lety hlasoval jako jediný, se letos dostává do čela. Aspoň v mikrohabitatu lidí, kteří byli ochotni své preference sdělit v anonymní anketě.

neděle 8. září 2013

IT poetika

S dámou zvanou Poetika 
v servrovně se Ajťák stýká, 
tvoří spolu párek 
zalezení za rack.

Jemným oparem výdechu klimatizace se chvějivě prodírá svit kontrolky požárního čidla, zatímco pod nohama křupe kabeláž.

Výkřiky osamělých srdcí protékající routerem neutlumí ani sebesilnější azbestová výplň protipožárních dveří serverovny.

Vystavovací mechanismus diskových hlav svými zoufale se opakujícími údery o zarážku jakoby krákal Nevermore...

Říkáme jí Databáze, hovoříme na ni dotazovacím a přikazovacím jazykem, a ani nás nenapadne něco říct jazykem děkovacím.

Nejrozpolcenější myšlenky vznikají po rozpojení mirroringu mezi levou a pravou mozkovou hemisférou.

Ve stínu kabelážového kapradí obrůstají paměťové moduly mechem pod výtrusy z žebroví chladiče muchomůrek.

Představte si, že na mne dnes začala drze hvízdat Fan Kontrola, jako kdybych byla nějaká teplá, postěžovala si matka Board.

Klid po orgasmickém zkratu narušuje pouze pípání záložního zdroje reagujícího na blackout.

Srdce konferenčního stolu zasedačky se v pondělí ráno dunivě rozbuší vibracemi mobilních telefonů náměstků pro věci víkendové.

Mailserver analyzující v přenášených zprávách divoké bouře emocí musí být stejnoměrným vánkem ventilátorů šíleně znuděn.

Rozčileně bublajíce narážejí poštovní holubi na dvířka voliéry nadepsané Spam.

Pavučina patchovacích kabelů je lapačem internetových snů.

Internet je ve skutečnosti plochá placka nesená čtyřmi slony stojícími na velké želvě.

Jako děti prstíkem po oroseném okně dychtivě jezdíme po skle tabletů, toužíce spatřit všechny krásy světa.

Nehet prsteníku melancholicky drnká po strunách čarového kódu na samolepkách s dívčími jmény zdobícími klávesnici.

Při vhodném naklonění proti světlu se i DVD plné depresivních prasáren dovede rozzářit duhovými barvami.

Pouze vzpomínky uložené na děrných štítcích přežijí elektromagnetický puls epileptických orgasmů.

Pod zrezivělým krytem bubnové tiskárny se vznášejí duchové všech těch nahých krásek, jejichž lascivní ASCII portréty kdysi tiskla.

S výrazem odevzdání ve tváři svých avatarů hledíme na okna v hospici života, čekajíce, zda smrt bude modrá.

Ležíce pod peřinou lehkými doteky svých myší oddalujeme chvíli, kdy nám v mozku naskočí screensaver.

Po zásunu velkokapacitního zařízení obrazovka ani nehlesla, jen se jí v koutku úst objevila bublina o hledání vhodného ovladače.

O hloubce našeho existencionálního zoufalství svědčí opotřebovanost klávesy Escape.

Aspoň o Dušičkách bychom měli z hrobu našich drahých disket omést zežloutlé děrné štítky a zbytky pásek naváté větrem času.

"Teď musíš být silný", šeptáme v těžkých životních situacích wifi signálu.

Jako vyhořelí milenci plouží se Pražané s mobilem v ruce stanicemi metra, hledajíce bod 3G.

Se sadistickým úšklebkem zapichují své PINy do trojklanného nervu bankomatů.

Když tiskárně našich vzpomínek dochází toner, při pokusu o nápravu budeme nespravedlivě očerněni.

Je nezáživné být laserovou tiskárnou a denně snídat zapečený válec namazaný papírovým jamem.

Chudák tvrdé Y musí být nešťastné, že si je Češi celý život pletou s jeho dvojčetem Z.

Fortran je starořečtinou počítačové renesance.

Je ráno. Nohama stírám ruby na kolejích.

Na zrcadlový displej v koupelně nám každé ráno promítají trailer jakéhosi hororu.

Pozor, vaše potence klesla pod 10 %, připojte prosím urychleně nabíječku.

Operační systém zjistil, že na ploše vašeho těla jsou nevyužívané orgány. Přejete si je odstranit?

sobota 18. května 2013

Libretistarián Cimrman


Krátce před světovou válkou byl Jára Cimrman požádán svým přítelem Émilem Armandem, aby se pokusil vysvětlit neobvyklý nárůst černochů v řadách příznivců jeho anarchisticko-liberálního sdružení. Díky svým předchozím vyšetřovatelským zkušenostem Cimrman záhy zjistil, že noví liberálové tmavé pleti se rekrutují výhradně ze západní Afriky, konkrétně z Libérie.
Ukázalo se, že pologramotní černoši, ponejvíce zaměstnávaní jako pomocníci v pařížských domácnostech, spatřovali v propagačních libertariánských plakátech naději na zlepšení svého postavení prostých Liberijců.

Když však Armand v děkovném dopise nabídl Cimrmanovi účast ve svém pokrokovém hnutí, český velikán to s díky odmítl.
"Milý Émile", píše ve své odpovědi, "liberálové, libertiáni, libertariáni, to už není nic pro mne. Já nalezl své místo mezi libretisty."

sobota 4. května 2013

Dotyk místo Úrovně

Tak nám zrušili Level, paní Müllerová. Ne že bych ho v posledních letech četl, ale je to jako když umře další známý herec z filmů pro pamětníky. Zároveň se ale rodí nové dotykové magazíny, takže pokud existuje nějaký zákon o zachování čtiva, tak je zachován. Jen ty přikládané herní plakáty, kdysi navzdory odporu manželky hyzdící dětský pokoj, už v papírové podobě nebudou a mutované příšery se nejspíš budou muset promítat na stěny digitálním projektorem. Z archivu jsem v záchvatu nostalgie vyhrabal několik let starý dopis:

Redakci LEVEL                                          
28.srpna 2004

Co si mé ratolesti pořídily zvukovou kartu 5.1 se subwooferem, nepotřebuji se již dívat na jmenovky na dveřích, když se, dle svého zvyku hluboce zamyšlen, vracím domů z práce do svého panelového bytu. Rachot hroutících se zdí, řev motorové pily a úpění nepřátel je mi spolehlivým vodítkem. Naštěstí si sousedé zvykli, že zvuky linoucí se z našeho bytu jsou pouze virtuálním projevem obvyklé prázdninové činnosti našich dětí a jejich spolužáků, takže policii ani hasiče už nikdo nevolá. Zvuková kulisa vcelku dobře koresponduje se stavem bytu: příšeří a puch jako v dračí sluji, ledničkou zřejmě propochodovalo stádo Lemmingsů, nádobí ve dřezu se tyčí jako prohraný Tetris.

Obracím se na výrobce počítačových her a redaktory pařanských časopisů: na trhu chybí hra, která by mladé Supermany a Lary Croft cvičila v dovednostech pro život poněkud užitečnějších, než je palba ze strojní pušky nebo řízení závodních automobilů.
Namísto šavle, brokovnice či motorové pily by hlavními zbraněmi byly smeták, utěrka a vysavač. Body v této hře by se nezískávaly za potopení nepřátelského křižníku, ale za přemístění obsahu odpadkového koše do toho správného kontejneru, za dokonalé vyluxování koberce, za umytí nádobí. Pokud by si náš hrdina chtěl zjednat průchod do dalšího levelu, namísto postřílení všeho živého v místnosti by musel naopak přemístit všechny chaoticky rozptýlené předměty na svá určená místa.

Taková hra by možná nebyla tak atraktivní, jako poslední žhavé novinky z vašich časopisů, ale její zásluhou by mládež lépe chápala smutný fakt, že život nejsou jenom samé atrakce.